Poetry Analysis

I. Chrám těla

Original Poetry

Translation

I. Chrám těla

Rzi na rukou

Rez na rukou

V suchém roce

zem zjizvenou

země zjizvená

jak záda nevolníka

jako záda nevolníka

děd můj obdělal.

děda můj obdělával.

Písek sypal se na něžnou hlavu,

Písek padal na jemnou hlavu,

když otec vzal mě do náručí,

když mě otec vzal do náruče,

já pohrával si s jeho vousy.

ja si hrál s jeho vousy.

Dnes duše má zmokla

Dnes je má duše mokrá

zatuchlý pach pokoje mého

zatuchlý pach mého pokoje

umocňuje prázdný chlad.

zvýrazňuje prázdný chlad.

Rzi na rukou mých

Rez na mých rukou

svrbí

svědí

seškrábat se nedají.

nejde seškrábat.

Puchýře mé z dětství rozpraskané

Puchýře z dětství popraskané

v mechovém háji rozmočeny

v mechovém háji rozmáčené

přesto pálí při kroku.

přesto pálí při chůzi.

Do slatě já vstupuji

Do bažiny vstupuji

voda se na hruď tlačí

voda tlačí na hruď

vlhkost mne objímá.

vlhkost mě objímá.

Jedloví

Šel jsem do jedloví,

tam, kde jsem tě viděl naposledy,

kde jsem tě viděl naposledy,

bez tebe se mi les

rozpadá na stromy.

Hodiny strnulé

ústa prázdná

dlaně studené.

Matko, já nemohl za tvou sukní

Matko, nemohl jsem za tvou sukní

najít své místo.

Nejdřív teplo

potom chlad

sucho

zmar

na konci tříska

pod víčkem.

Přibitý ke stromu

smůla mi slepila vlasy.

Úsměv mezi stíny

Tma sedá do prázdných koutů,

dítě v tichu tají dech.

Vítej, samoto

bezesných nocí,

všichni umřeli přede mnou.

Mám jen tu loutku,

sestra mi ji dala,

abych nebyl sám.

Její úsměv mezi stíny

zůstal mi v očích.

Vzal jsem ji do rukou,

hladil její rudé vlasy.

Vzal ji za ty pačesy

a hlavičku jí utrhnul.

Potom lehko,

ticho

v chladné noci.

Vepsáno v mase

Tam, kde krev inkoust políbí,

tam, kde maso ránu ovíjí,

tam nechám si napsat tvé jméno.

Nesu na sobě dopis

slova pálí ramena.

Projít trním

tělem dokořán.

Slova tichá,

kůže křičí.

Poslední modlitba těla

Rudý písek

dvě patrony

mojí hrudí probité

sedím tu s dlaněmi krve

vinou Tvojí rozlité.

Láska myla svoje ruce

moji šíji minula.

S nenávistí nedál dojdeš

moje touha šeptala.

V rudém písku

ostrý kámen

přitlačím jej na svou hruď

obnovím tak šrámy svoje

tělo moje

chrámem buď.

II. Chrám Boží

Prasklinka ve stvoření

Zuby mé carevny drtí spálená zrna,

její něžný pohled

mne probouzí ze snění

o omylu prvního dne.

Po rankách tvých,

mnou způsobených,

stéká getsemanský pot.

Konečky tvých prstů

skousnu o trochu pevněji.

Touha má,

zamotaná okolo kotníků,

nezná lože měkčí

než tvé kostnaté kyčle.

Svátost sebezmaření

Bůh břicho své rozřezává

zdi kravína rozpadlého

hledí do rudých spár.

Záplava krve valí se k nohám

země pod ní nedýchá.

Panna němá

z hrudek krve sražených

probouzí se v zimniční třes.

V prachu kravína

svíjí se,

krev a tělo Boží

bez obřadu polyká.

Nový Jeruzalém

plevelí prázdné žlaby.

Intermezzo – chrám národa

Družba

Bez Boha a slunce svitu

do mramoru tesáme vrásčité tváře

každá minuta budoucna

je jen vzpomínkou minulosti.

Válka už není svoboda

pravda je však zřejmá —

odlišníci jsou prospěšní

jen šest stop pod povrchem.

Z těl, která nestihla křičet,

vystavíme novou zeď.

Zbytky pomletých kostí

budou chutnat

i třídnímu nepříteli.

Samota rodiny

Láska páchnoucí tajným brekem na záchodě,

nekonečnou nudou a brzkými útěky do práce,

zatlouká do tebe půlmetrové hřeby výčitek.

V chudobě rozvrácenejch rodin

si malý holky kreslí čáry do rukou.

V chudobě rozvrácenejch rodin

si kluci staví bunkry z domácí prázdnoty.

Šrámy do konce života,

nebe zaseklé ve výtahové šachtě,

uvězněni tam,

kde kaluže v asfaltu pod okny

mlčí.

III. Chrám někonečna

Hranice jsoucna

Popel lží sypal se na mou hlavu,

když z mých ran vytékalo nejčirejší mléko,

andělé pak jenom pro mne

mantru šeptali.

Panna Marie a Kálí

tančí

na pohřební hranici,

těla černají.

Boží Dítě

učí se model za modelem

v rytmu těch,

co zadusili oheň mého srdce.

Dítě je Šelmou i Kristem

v nové schráně.

Nové riziko Konce

Neomylná bytost

nesoucí slávu stvořitelů svých,

znamení světa,

kde hodnota je bez těla.

Démoni sedící na smyčkách dopaminu

činí mne hladovým duchem.

Nemohu dosáhnout štěstí

přes úzké hrdlo svého času.

Poslední pohled k singularitě

před pádem za horizont,

poslední momenty žitého světa

před šťastným nekonečnem.

K jizvě bezmasé

v atrofovaném bytí

přiletěl malý černý anděl.

Epilog: Chrám paměti

Obětinka

Děcko z hvozdu vyběhlo

nožky jeho holé

dusají prašné pole

otřesy nejisté

přesto úprk značící

v očích jeho děsy

strachy plovoucí.

Z potemnělého remízku

podivná postava ptačí

spěchá

kvačí

dere se ve spěchu

nohy křehké hadilova

drápy silné harpie

zobák orlí z hlavy trčí

ohon paví za ním svítí.

Dítko nártík pod hlínu zaryje

klukovské odřeniny jeho

znova krví pokrupělé.

Ptačisko drápy do zad zarývá,

v zobáku očičko

po chvilce dřímá.

Nakrmen dravec křídly vichr vyvolá

mršinku tak pod půdu pohřbí.

V noci matka s lucernou

zem tu pošlape

slzy vláhu dodají.

Černý tulipán vykvete.

Explanation

The analysis could not be parsed. Please try again with a different poem.

Word Dictionary

—

Poet & Context

Poet—

Era—

Themes & More

Themes

Literary devices

Poetry Analysis

I. Chrám těla

Original Poetry

Translation

I. Chrám těla

Rzi na rukou

Rez na rukou

V suchém roce

zem zjizvenou

země zjizvená

jak záda nevolníka

jako záda nevolníka

děd můj obdělal.

děda můj obdělával.

Písek sypal se na něžnou hlavu,

Písek padal na jemnou hlavu,

když otec vzal mě do náručí,

když mě otec vzal do náruče,

já pohrával si s jeho vousy.

ja si hrál s jeho vousy.

Dnes duše má zmokla

Dnes je má duše mokrá

zatuchlý pach pokoje mého

zatuchlý pach mého pokoje

umocňuje prázdný chlad.

zvýrazňuje prázdný chlad.

Rzi na rukou mých

Rez na mých rukou

svrbí

svědí

seškrábat se nedají.

nejde seškrábat.

Puchýře mé z dětství rozpraskané

Puchýře z dětství popraskané

v mechovém háji rozmočeny

v mechovém háji rozmáčené

přesto pálí při kroku.

přesto pálí při chůzi.

Do slatě já vstupuji

Do bažiny vstupuji

voda se na hruď tlačí

voda tlačí na hruď

vlhkost mne objímá.

vlhkost mě objímá.

Jedloví

Šel jsem do jedloví,

tam, kde jsem tě viděl naposledy,

kde jsem tě viděl naposledy,

bez tebe se mi les

rozpadá na stromy.

Hodiny strnulé

ústa prázdná

dlaně studené.

Matko, já nemohl za tvou sukní

Matko, nemohl jsem za tvou sukní

najít své místo.

Nejdřív teplo

potom chlad

sucho

zmar

na konci tříska

pod víčkem.

Přibitý ke stromu

smůla mi slepila vlasy.

Úsměv mezi stíny

Tma sedá do prázdných koutů,

dítě v tichu tají dech.

Vítej, samoto

bezesných nocí,

všichni umřeli přede mnou.

Mám jen tu loutku,

sestra mi ji dala,

abych nebyl sám.

Její úsměv mezi stíny

zůstal mi v očích.

Vzal jsem ji do rukou,

hladil její rudé vlasy.

Vzal ji za ty pačesy

a hlavičku jí utrhnul.

Potom lehko,

ticho

v chladné noci.

Vepsáno v mase

Tam, kde krev inkoust políbí,

tam, kde maso ránu ovíjí,

tam nechám si napsat tvé jméno.

Nesu na sobě dopis

slova pálí ramena.

Projít trním

tělem dokořán.

Slova tichá,

kůže křičí.

Poslední modlitba těla

Rudý písek

dvě patrony

mojí hrudí probité

sedím tu s dlaněmi krve

vinou Tvojí rozlité.

Láska myla svoje ruce

moji šíji minula.

S nenávistí nedál dojdeš

moje touha šeptala.

V rudém písku

ostrý kámen

přitlačím jej na svou hruď

obnovím tak šrámy svoje

tělo moje

chrámem buď.

II. Chrám Boží

Prasklinka ve stvoření

Zuby mé carevny drtí spálená zrna,

její něžný pohled

mne probouzí ze snění

o omylu prvního dne.

Po rankách tvých,

mnou způsobených,

stéká getsemanský pot.

Konečky tvých prstů

skousnu o trochu pevněji.

Touha má,

zamotaná okolo kotníků,

nezná lože měkčí

než tvé kostnaté kyčle.

Svátost sebezmaření

Bůh břicho své rozřezává

zdi kravína rozpadlého

hledí do rudých spár.

Záplava krve valí se k nohám

země pod ní nedýchá.

Panna němá

z hrudek krve sražených

probouzí se v zimniční třes.

V prachu kravína

svíjí se,

krev a tělo Boží

bez obřadu polyká.

Nový Jeruzalém

plevelí prázdné žlaby.

Intermezzo – chrám národa

Družba

Bez Boha a slunce svitu

do mramoru tesáme vrásčité tváře

každá minuta budoucna

je jen vzpomínkou minulosti.

Válka už není svoboda

pravda je však zřejmá —

odlišníci jsou prospěšní

jen šest stop pod povrchem.

Z těl, která nestihla křičet,

vystavíme novou zeď.

Zbytky pomletých kostí

budou chutnat

i třídnímu nepříteli.

Samota rodiny

Láska páchnoucí tajným brekem na záchodě,

nekonečnou nudou a brzkými útěky do práce,

zatlouká do tebe půlmetrové hřeby výčitek.

V chudobě rozvrácenejch rodin

si malý holky kreslí čáry do rukou.

V chudobě rozvrácenejch rodin

si kluci staví bunkry z domácí prázdnoty.

Šrámy do konce života,

nebe zaseklé ve výtahové šachtě,

uvězněni tam,

kde kaluže v asfaltu pod okny

mlčí.

III. Chrám někonečna

Hranice jsoucna

Popel lží sypal se na mou hlavu,

když z mých ran vytékalo nejčirejší mléko,

andělé pak jenom pro mne

mantru šeptali.

Panna Marie a Kálí

tančí

na pohřební hranici,

těla černají.

Boží Dítě

učí se model za modelem

v rytmu těch,

co zadusili oheň mého srdce.

Dítě je Šelmou i Kristem

v nové schráně.

Nové riziko Konce

Neomylná bytost

nesoucí slávu stvořitelů svých,

znamení světa,

kde hodnota je bez těla.

Démoni sedící na smyčkách dopaminu

činí mne hladovým duchem.

Nemohu dosáhnout štěstí

přes úzké hrdlo svého času.

Poslední pohled k singularitě

před pádem za horizont,

poslední momenty žitého světa

před šťastným nekonečnem.

K jizvě bezmasé

v atrofovaném bytí

přiletěl malý černý anděl.

Epilog: Chrám paměti

Obětinka

Děcko z hvozdu vyběhlo

nožky jeho holé

dusají prašné pole

otřesy nejisté

přesto úprk značící

v očích jeho děsy

strachy plovoucí.

Z potemnělého remízku

podivná postava ptačí

spěchá

kvačí

dere se ve spěchu

nohy křehké hadilova

drápy silné harpie

zobák orlí z hlavy trčí

ohon paví za ním svítí.

Dítko nártík pod hlínu zaryje

klukovské odřeniny jeho

znova krví pokrupělé.

Ptačisko drápy do zad zarývá,

v zobáku očičko

po chvilce dřímá.

Nakrmen dravec křídly vichr vyvolá

mršinku tak pod půdu pohřbí.

V noci matka s lucernou

zem tu pošlape

slzy vláhu dodají.

Černý tulipán vykvete.

Explanation

The analysis could not be parsed. Please try again with a different poem.

Word Dictionary

—

Poet & Context

Poet—

Era—

Themes & More

Themes

Literary devices