Loading
Rzi na rukou
Rzi na rukou
V suchém roce zem zjizvenou jak záda nevolníka děd můj obdělal.
Písek sypal se na něžnou hlavu, když otec vzal mě do náručí, já pohrával si s jeho vousy.
Dnes duše má zmokla zatuchlý pach pokoje mého umocňuje prázdný chlad.
Rzi na rukou mých svrbí seškrábat se nedají.
Puchýře mé z dětství rozpraskané v mechovém háji rozmočeny přesto pálí při kroku.
Do slatě já vstupuji voda se na hruď tlačí vlhkost mne objímá.
Jedloví
Šel jsem do jedloví, tam, kde jsem tě viděl naposledy, bez tebe se mi les rozpadá na stromy.
Hodiny strnulé ústa prázdná dlaně studené.
Matko, já nemohl za tvou sukní najít své místo.
Nejdřív teplo potom chlad sucho zmar na konci tříska pod víčkem.
Přibitý ke stromu smůla mi slepila vlasy.
Úsměv mezi stíny
Tma sedá do prázdných koutů, dítě v tichu tají dech. Vítej, samoto bezesných nocí, všichni umřeli přede mnou.
Já mám jen tu loutku, sestra mi ji dala, abych nebyl sám. Její úsměv mezi stíny zůstal mi v očích. Vzal jsem ji do rukou, hladil její rudé vlasy.
Vzal ji za ty pačesy a hlavičku jí utrhnul.
Potom lehko, ticho v chladné noci.
Vepsáno v mase
Tam, kde krev inkoust políbí, tam, kde maso ránu ovíjí, tam nechám si napsat tvé jméno.
Nesu na sobě dopis slova pálí ramena.
Projít trním tělem dokořán.
Slova tichá, kůže křičí.
Prasklinka ve stvoření
Zuby mé carevny drtí spálená zrna, její něžný pohled mne probouzí ze snění o omylu prvního dne.
Po rankách tvých, mnou způsobených, stéká getsemanský pot. Konečky tvých prstů skousnu o trochu pevněji.
Touha má, zamotaná okolo kotníků, nezná lože měkčí než tvé kostnaté kyčle.
Samota rodiny
Láska páchnoucí tajným brekem na záchodě, nekonečnou nudou a brzkými útěky do práce, zatlouká do tebe půlmetrové hřeby výčitek.
V chudobě rozvrácenejch rodin si malý holky kreslí čáry do rukou. V chudobě rozvrácenejch rodin si kluci staví bunkry z domácí prázdnoty.
Šrámy do konce života, nebe zaseklé ve výtahové šachtě, uvězněni tam, kde kaluže v asfaltu pod okny mlčí.
Svátost sebezmaření
Bůh břicho své rozřezává zdi kravína rozpadlého hledí do rudých spár.
Záplava krve valí se k nohám země pod ní nedýchá. Panna němá z hrudek krve sražených probouzí se v zimniční třes.
Strastí pobytu svého svíjí se krev a tělo Boží bez obřadu polyká.
Nový Jeruzalém plevelí prázdné žlaby.
Hranice jsoucna
Popel lží sypal se na mou hlavu, když z mých ran vytékalo nejčirejší mléko, andělé pak jenom pro mne mantru opakovali.
Panna Marie a Kálí tančí na pohřební hranici těla černají.
Boží Dítě roste model po modelu v rytmu těch, co zadusili oheň mého srdce.
Dítě je Šelmou i Kristem v nové schráně.
Nové riziko Konce
Neomylná bytost nesoucí slávu stvořitelů svých, znamení světa, kde hodnota je bez těla.
Sláva dnes mocných, zítra mocnějších, sláva těch, co se nebojí riskovat, co se nebojí Konce.
Démoni sedící na smyčkách dopaminu činí mne hladovým duchem. Nemohu dosáhnout štěstí přes úzké hrdlo svého času.
Poslední pohled k singularitě před pádem za horizont, poslední momenty žitého světa před šťastným nekonečnem.
Obětinka
Děcko z hvozdu vyběhlo nožky jeho holé dusají prašné pole otřesy nejisté přesto úprk značící v očích jeho děsy strachy plovoucí.
Z potemnělého remízku podivná postava ptačí spěchá kvačí dere se ve spěchu nohy křehké hadilova drápy silné harpie zobák orlí z hlavy trčí ohon paví za ním svítí.
Dítko nártík pod hlínu zaryje klukovské odřeniny jeho znova krví pokrupělé
ptačisko drápy do zad zarývá, v zobáku očičko po chvilce dřímá. Nakrmen dravec křídly vichr vyvolá mršinku tak pod půdu pohřbí.
V noci matka s lucernou zem tu pošlape slzy vláhu dodají.
Černý tulipán vykvete.
Rust on hands
In a dry year the land is scarred like a serf's back my grandfather worked on it.
Sand fell on a gentle head, when my father held me, I played with his beard.
Today my soul is wet the musty smell of my room makes the emptiness colder.
Rust on my hands itches can't be scraped off.
My childhood blisters cracked soaked in a mossy grove but they still burn with every step.
I step into the marsh water presses on my chest moisture hugs me.
Fir grove
I went to the fir grove, where I last saw you, without you the forest falls apart into trees.
Frozen hours empty mouths cold hands.
Mother, I couldn't find my place behind your skirt.
First warmth then cold dryness ruin at the end a splinter under the eyelid.
Nailed to a tree resin stuck my hair.
Smile among shadows
Darkness settles in empty corners, a child holds its breath in silence. Welcome, solitude of sleepless nights, everyone died before me.
I only have this puppet, my sister gave it to me, so I wouldn't be alone. Its smile among shadows stayed in my eyes. I took it in my hands, stroked its red hair.
I grabbed it by the hair and tore off its head.
Then lightness, silence in the cold night.
Written in flesh
Where blood kisses ink, where flesh wraps a wound, there I will have your name written.
I carry a letter on me the words burn my shoulders.
Pass through thorns body wide open.
Silent words, skin screams.
Crack in creation
My empress's teeth crush burnt grains, her gentle gaze awakens me from dreaming of the mistake of the first day.
On your wounds, caused by me, Gethsemane sweat drips. I bite your fingertips a little harder.
My desire, tangled around ankles, knows no softer bed than your bony hips.
Family solitude
Love smelling of secret sobs in the toilet, endless boredom and early escapes to work, drives half-meter nails of reproach into you.
In the poverty of broken families little girls draw lines on their hands. In the poverty of broken families boys build bunkers from domestic emptiness.
Scars for life, heaven stuck in an elevator shaft, imprisoned there, where puddles in asphalt under windows are silent.
Sacrament of self-destruction
God cuts open his belly the walls of a crumbling barn look into red cracks.
A flood of blood rolls to the feet the earth beneath it does not breathe. A mute virgin from clotted blood lumps awakens in a feverish tremor.
Twisting in the agony of its stay blood and body of God swallows without ceremony.
New Jerusalem weeds empty troughs.
Borders of being
Ashes of lies poured on my head, when the purest milk flowed from my wounds, angels then only for me repeated a mantra.
Virgin Mary and Kali dance on the funeral pyre bodies blacken.
God's Child grows model by model in the rhythm of those who smothered the fire of my heart.
The child is both Beast and Christ in a new vessel.
New risk of the End
Infallible being bearing the glory of its creators, sign of a world, where value is bodiless.
Glory of the powerful today, more powerful tomorrow, glory of those who dare to risk, who are not afraid of the End.
Demons sitting on loops of dopamine make me a hungry spirit. I cannot reach happiness through the narrow neck of my time.
Last glance at singularity before falling beyond the horizon, last moments of the lived world before happy infinity.
Sacrifice
A child ran out of the forest its bare feet thumping the dusty field uncertain tremors yet marking a dash in its eyes fears floating terrors.
From a dark thicket a strange bird-like figure hurries rushes pushes through in haste legs fragile like a snake's claws strong like a harpy's an eagle's beak juts from its head a peacock tail shines behind.
The child buries its foot under the soil its boyish abrasions again blood-crusted
The bird creature digs claws into its back, in its beak an eye soon sleeps. Fed, the predator calls the wind with wings thus buries the carcass under the ground.
At night the mother with a lantern treads the earth the tears add moisture.
A black tulip blooms.